Věda vede k pochopení

V předešlém článku o Vědeckých studiích jsem se zmínil o jednom základním problému některých článků - redukování rostlin na jejich nejvýznamnější účinnou látku. Zde bych chtěl trochu více probrat, proč to vnímám jako takový problém. Zároveň bych chtěl nastínit roli vědy v moderní fytoterapii a bylinkářství.

Osobně si myslím, že role chemie, biologie a medicíny je pro současné bylinkářství stěžejní. Chemické rozbory nám pomáhají najít obsažené látky, v rámci našich znalostí biochemie rostlin dokážeme i vysvětlit, proč dané látky vznikají v rostlinách a jaká je jejich role. Díky biologickým testům dokážeme lépe pochopit, jak dané látky fungují. A nakonec přichází v tomto zestručněném přehledu medicína, která ověří hypotézy a pozorování v praxi. Věda zde nabízí nástroje k pochopení, k vysvětlení, k pozorování a k objevování.

Tyto myšlenky mě vedly ke studiu chemie. Už od dětství, kdy jsem se začal věnovat léčivým rostlinám, jsem postrádal v některých knihách informace vysvětlující jejich mechanismus účinku. Většinou byly bylinky popsané jako "dobré na...". Po střední chemické jsem se rozhodoval mezi farmacií v Hradci nebo organikou v Olomouci. Nakonec vyhrála Olomouc, jelikož moje paměť by mi neumožnila dokončit farmaceutickou fakultu (už na střední jsem měl problém zapamatovat si názvy léčivých látek a přípravků). Mým snem bylo pochopit rostliny, jejich chemii, jejich fungování. A ačkoliv jsem absolvoval mnoho C předmětů, zjišťuji, že se mi to úplně nepovedlo a studium tedy pokračuje dál i po škole. Nicméně určitě se změnilo mé vnímání rostlinného světa, a to dvěma způsoby:

1. Začal jsem si více uvědomovat složitost rostlin a jejich chemie. Najednou už mi začalo dávat smysl, proč se jednotlivé části sbírají v odpovídající dobu, jak se mění rostlinná chemie při extrémních výkyvech počasí atd. Zde jsem si uvědomil velmi důležitou věc - rostliny vše dělají tak, aby zajistily přežití svoje a svých potomků, stejně jako lidi.

2. Začal jsem se více pídit po účinných látkách a jejich účinku. Zde ale nastal obrovský problém.

Jak se říká, člověk je dost ovlivněný tím, co na něj působí. V tomto případě to bylo značné množství odborných článků a knih, ke kterým se dneska sice stále rád vracím, ale už s větším odstupem. Tyto zdroje informací jsou často psány stylem "účinná látka = účinek takový". A já sám jsem začal přemýšlet v těchto vzorcích. Problém je, že najednou nepracujete s bylinkami, ale s vybranými chemikáliemi, které mají vyvolat nějaký účinek.

To samo o sobě nemusí být problémem. Díky tomu, že máme zmapovaný účinek jednotlivých složek, víme, jaké přináší benefity i nebezpečí. Problém však je, že se v některých publikacích nezkoumá celkový vliv extraktu, ale pouze čistá účinná látka/skupina látek. Už se zde nebavíme například o účincích tužebníku, ale salicylátů. Naštěstí ne všechny články jsou psány tímto stylem.

Ono je logické, proč se otáčíme po konkrétních látkách, jelikož skrze to dokážeme vysvětlit některé účinky rostlin. Zároveň se zde cítíme bezpečně, jelikož už víme, jak dané molekuly fungují v našem těle, už víme, co vyvolají za reakci, na jaké receptory cílí a jak třeba i "negativně" ovlivňují náš organismus.

Ano identifikace konkrétních biologicky aktivních molekul stála u zrodu mnoha základních léčiv. I proto se stále dnes analyzují přírodní zdroje, jelikož hledáme látky a potažmo vzorce pro syntézu dalších léčiv, abychom mohli pomáhat lidem.

Nicméně tento přístup s sebou přináší některá nebezpečenství:

1. Rostlina není definované a standardizované léčivo. Každá jedna sedmikráska, pampeliška, jitrocel atd. bude obsahovat jiné množství účinných látek. Nedá se přesně stanovit dávka, nedá se v domácích podmínkách určit, kolik látek přešlo do lékové formy a která konkrétní látka vyvolala účinek.

2. Rostlina nikdy neobsahuje jen jednu látku. Ano, salicyláty tužebníku pomáhají srážet teplotu a zmírňovat zánět, nicméně je tam spousta dalších látek, které třeba působí močopudně a potopudně, antibakteriálně atd. Stejně tak tyto látky mohou mírnit vedlejší účinky salicylátů.

3. Koncentrace pozorované látky nemusí odpovídat koncentraci v rostlině a z ní připravené lékové formě. Zatímco v testech kyselina salicylové (a od ní odvozené deriváty) má účinek při nějaké koncentraci, tužebníkový čaj této koncentrace vůbec nemusí dosáhnout. Výsledky testů a bádání tak neodpovídají realitě.

4. Stejně tak samotné extrakty mohou být udělané tak, jak je v domácích podmínkách člověk nepřipraví, a tudíž se nemusí ani setkat s danými látkami.

5. Proč rozlišovat rostliny, když obě obsahují podobné látky? Proč by mě měl zajímat tužebník, když salicyláty najdu i ve vrbě a v jiných bylinkách. Najednou se tak z rostlin stává jen zdroj účinných látek, který je vhodné bezmyšlenkovitě zaměnit za něco podobného.

Právě proto si myslím, že zkoumání jednotlivých složek rostlin by mělo buďto směřovat k tvorbě nových léčiv, nebo k pochopení jejich účinku na tělo. Neměly by však tyto studie vyloženě popisovat danou rostlinu. Právě druhý bod výše je za mě velmi důležitý.

Krásným příkladem vlivu ostatních látek je čaj a káva - obě tyto drogy (čajové lístky, kávová zrna) bychom mohli označit za zdroj kofeinu. Zatímco káva vás poměrně rychle nabudí a pak dochází rovněž k rychlému poklesu, u čaje dochází k pozvolnějšímu uvolňování tohoto alkaloidy a navíc je doprovázen L-theaninem, který podporuje relaxaci a soustředění a dorovnává negativní účinky kávy (nesoustředěnost, roztěkanost, podrážděnost atd.). 

Pozorováním celých extraktů daných rostlin nejenže tušíme, jaké látky stojí za daným účinkem, ale zjišťujeme, jak se chovají v blízkosti s dalšími látkami. To je za mě důležité hlavně s ohledem na celkové působení rostlin v těle.

Vezměme si například doplňování minerálů. Bylo zjištěno, že daná rostlina obsahuje značné množství minerálních látek. Zdálo by se tedy, že je skvělým zdrojem na doplnění. Nicméně pozor, daná bylina obsahuje i značné množství tříslovin, které dokáží některé minerály celkem pevně vázat. Krásným příkladem je železo. Zkombinovat bohatý zdroj železa (ibišek, kopřiva) se silně tříslovinnými drogami (dubová kůra, zelený čaj) znamená, že v podstatě žádné železo nedoplníme.

Dalším důvodem, proč je potřeba zkoumat celé extrakty, je jejich cesta naším tělem. Zatímco u čistých látek dokážeme zmapovat jejich metabolismus a interakce v těle, v případě celých extraktů se tyto metabolické dráhy a interakční dráhy měnit. Díky tomu může docházet k jiným účinkům, ke změnám v mechanismu působení a také ke změnám v metabolizaci a exkreci látek z těla. A to je důležité primárně z hlediska pochopení interakcí a kontraindikací.

Což je za mě asi hlavní problém v současném bylinkářství. O kontraindikacích a interakcích s léčivy a doplňky stravy se celkově moc nemluví. Některá doporučení jsou primárně preventivní, jelikož chybí dostatečné podklady. Takovým případem jsou těhotné a kojící ženy, malé děti a osoby s poškozením ledvin. V těchto případech se hůře odhaduje, jak budou bylinky působit a odcházet z těla.

Pak je zde ale spousta interakcí a kontraindikací, které vycházejí z obsahových látek a z informací, které o nich máme. A zde je důležité říci, že je to tak dobře. Ta látka tam je, tudíž může interagovat. Na druhou stranu jsme si řekli, že rostlina není jen jedna látka, tudíž některé ty interakce nemusí vůbec nastat, stejně tak se mohou objevit jiné (dané právě společným působením různých složek v rostlinách).

Ano, mít kompletně postavené interakce a kontraindikace na základě účinných látek není značka ideál, ale je lepší se mít na pozoru, než pak žehlit průšvihy. Díky těmto rozborům se dneska už nevyužívají bylinky s obsahem pyrrolizidinových alkaloidů (podběl, kostival), jelikož tyto alkaloidy (některé z nich) mohou odrovnat játra a mají tendenci se kumulovat ve tkáni. Několikrát zmiňovaný tužebník se dnes nedoporučuje při žaludečních vředech (ačkoliv v kombinaci s proskurníkem a lékořicí jde o skvělý prostředek), jelikož kyselina salicylová blokuje i syntézu ochranných látek žaludeční stěny.

Je však důležité podotknout, že mnohé interakce jsou pozorovány i s celými extrakty. K těmto závěrům bychom měli dle mého směřovat. Skrze pochopení fungování rostlin v našem těle sestavit nebezpečí, která představují. Nicméně to vyžaduje hromadu práce, pozorování.

V závěru se tak opět dostáváme k myšlence, že vědecké bádání by dle mého názoru mělo směřovat k pochopení, k vysvětlení, k objevování a k popisování věcí kolem nás a v nás. Naším cílem by mělo vidět, chápat a vědět, jak rostliny fungují a na základě toho s nimi pracovat.