Vědecká studie není všechno

Moderní doba přinesla do bylinkářství nový zdroj informací - vědecké studie. S jejich pomocí se nám daří porozumět rostlinnému světu a jeho síle zase trochu jinak. Díky chemickým analýzám nacházíme v rostlinách nejrůznější látky, z nichž mnohé vykazují zajímavou biologickou aktivitu. Díky nejrůznějším biologických a klinickým studiím pak objevujeme mechanismus působení a zároveň i jejich využitelnost.

Mé chemické srdce skáče radostí, když vidím, kolik článků vychází o léčivých rostlinách. Navíc mnohé články představují tradiční využití, a to doplňují o nové poznatky. Vidíme tak, jak se tradice rozrůstá. Jiné publikace naopak přináší varování, která souvisí s objevem zdraví škodlivých látek (pyrrolizidinové alkaloidy jsou dost sledované u bylinek pro jejich kumulaci v jaterní tkáni).

Veskrze tedy vědecké studie věnované rostlinám a jejich síle vítám s nadšením. Nicméně bych chtěl také podotknout pár věcí, na které si člověk musí dát pozor, když se do takových prací začítá. A o tom přesně chci dneska psát v tomto článku. Berte prosím v potaz, že jde jen o moje osobní myšlenky a pocity. Jsem velký zastánce vědeckého bádání v oblasti léčivých rostlin, ačkoliv to nemusí tak vyznít.

1. Ne každá studie je kvalitní

Stejně jako se vším v tomto světě, některé studie a články nejsou nutně kvalitní. Existují různé metriky, které určují relevantnost časopisu, ve kterém články vychází. Pro laika bylinkáře je každopádně lepší aspoň nějaký vědecký článek než obyčejný příspěvek na sociálních sítích bez zdrojů. Tak jako všude, i zde se vyplatí porovnávat více zdrojů. Pokud se vyskytuje informace pouze v jednom článku, tak bych k ní přistupoval opatrně. Není nutné ji hned zavrhovat, ale rozhodně je potřeba to ještě potvrdit.

Rovněž vědecké články (stejně jako všechna lidská tvorba) podléhají morálnímu nastavení člověka. Může se stát, ze zjištění uvedená v článku se nepodaří replikovat (mohl bych vám vyprávět o popsaných postupech, které v laborce nefungovaly). Do toho teď do hry vstupuje AI, která je stále těžší na rozeznání, ale je stejně ulhaná, jak mnozí z nás - v tuto chvíli je spíše AI generátorem toho, co chcete slyšet.

2. Dívejte se na druh článku

Když procházíte volně dostupné vědecké články, koukejte na jejich typ. Nejpřínosnější jsou pro bylinkáře klinické studie (reálné studie prováděné na lidech/zvířatech) a reviews (přehledy, které sumarizují velké množství různých článků a často obsahují i závěry z klinických studií). Zatímco klinické studie přináší relevantní informace o fungování rostlinných produktů na skupině jedinců, reviews jsou skvělým přehledem, který odkazuje na velké množství publikací a spojuje různá zjištění.

Pokud narazíte na článek popisující testování na zvířatech (nejčastěji myši a potkani), potažmo jsou výsledky postavené na pozorování buněčných kultur, berte informace uvedené v těchto článcích s rezervou. Účinky v těchto článcích popsané nejsou nutně špatné nebo nepoužitelné, spíše jsou pozorované na jiných systémech, než je lidské tělo. A ačkoliv zvířecí model je už o kus blíž k nám než buněčná kultura, pořád jde o jiný systém.

3. Koukejte, jak je celá studie postavená

To je často velký problém a hlavní důvod, proč si některé studie "protiřečí". Přitom jsou často jinak postavené, sledují jiné hodnoty, jiné účinky, připravují extrakty jinak, používají jinou skupinu subjektů, a na tom všem pak staví svůj závěr. Studie zaměřená na antioxidační aktivitu rostlinného extraktu X může dojít k nějakým pozorováním v oblasti antibakteriálního působení a protizánětlivého účinku, nicméně je to něco vedlejšího, co přímo nezkoumají. Proto pak může přijít studie zaměřená na tyto jiné účinky stejného extraktu a zjistit, že tam nejsou.

Jak jsem navíc uvedl výše, je důležité, co za subjekty použili v dané studii. Jestli je to celé postavené na vyšlechtěné kultuře v Petriho misce, nemůžeme s určitostí tvrdit, že v lidském těle se projeví stejné účinky (už jenom proto, že distribuce látky v lidském těle je jiná, než v dané misce).

4. Jaké používají extrakty a prostředky

Ať teprve začínáte s bylinkami, nebo už se jim věnujete, musíte koukat ve všech článcích, v jaké podobě pracují s bylinkami. Mohou používat nejrůznější extrakty, kapsle s přesně definovaným množstvím jedné látky z rostliny atd. Pokud používají k extrakci rozpouštědla typu dichlormethan (DCM), chloroform, hexan atd., asi těžko tyto postupy zopakujete v domácích podmínkách (pokud na to nemáte živnost, pak vám tyto chemikálie jen tak neprodají). Proto koukejte po vodných (aqueous) a ethanolových extraktech, ty získáte v pohodě (macerace ve vodě a nebo v konzumním alkoholu).

Stejně tak koukejte na dávku. Pokud dávkovali pacientům 40 mg/kg (u 70kg člověka to je cca 2800 mg = 2,8 g) extraktu, pak s dávkou 2 g bylinky těžko dosáhnete stejného účinku.

5. Bylinka není chemická látka

Za mě největším nešvarem některých vědeckých článků je zjednodušování rostlin na jejich chemické látky. Pokud se ještě bavíme o obecných skupinách (třísloviny, flavonoidy, silice, hořčiny, slizy atd.), budiž, jelikož tyto skupiny látek vykazují v základu podobné účinky. Co je už problém, když se o rostlině uvažuje jako o jedné konkrétní chemické látce.

Krásným příkladem je lékořice, kde se často velká část článků věnuje hlavně působení glycyrrhizinu. Ale lékořice obsahuje spoustu dalších látek, které upravují působení glycyrrhizinu v lidském těle. Stejně tak je to s tužebníkem, který není tím samým jako kyselina salicylová, jejíž deriváty bychom v něm našli. Asi nejznámějším příkladem rozdílného působení rostlinných látek na základě vlivu ostatních složek byliny je káva a čaj. Zatímco káva vás nakopne poměrně rychle, jelikož kofien v ní je relativně volný a může rovnou stimulovat, v čaji je kofein částečně vázaný a zároveň je doprovázený dalšími látkami, které tlumí nabuzení. Přitom obě bylinky obsahují stejný kofein.

6. Studii čte a interpretuje lajk, který tomu nerozumí

V dnešní době má každý pocit, že by měl sdílet své rozumy. Ostatně já teď dělám to samé. Za mě velkým problémem je, že vědeckou publikaci interpretuje někdo, kdo jí ani trochu nerozumí. A to není podmíněno absenci vysokoškolského vzdělání. Já třeba pro nedostatek biologie a anatomie taky mnohým věcem nerozumím a musím se doptávat známých/přátel, kteří ty znalosti mají.

Stejně tak se často v článcích (hlavně v reviews) setkáte s malým nadpisy jednotlivých podkapitolek, které uvádí jednotlivé účinky (např.: antioxidační účinky). Nicméně v daném odstavci se pak dozvíte, že bylo provedeno značné množství studií na tyto účinky, ale žádná je neprokázala. Setkávám se tak s tím, že někdo se odkazuje na studii, kde je sice uveden takovýto nadpis kapitolky, ale sama studie uvádí, že účinek tam není. JE POTŘEBA ČÍST POZORNĚ

7. Každá bylinka je vlastně na všechno

Když čtete vědecké články, máte pocit, že u každé rostliny více či méně prokázali snad všechny možné účinky. Opět to souvisí s tím, jak jsou nastavené jednotlivé studie. Nicméně to také souvisí s tím, že většina rostlin obsahuje dost podobnou škálu biologicky aktivních látek. Takže ano, skoro každá bylinka může vykazovat protizánětlivé účinky, ale jen některé vykazují významné protizánětlivé účinky. Proto osobně nejsem fanoušek přehledů bylinek, kde je uveden abecední seznam všech možných účinků, ačkoliv praktické využití má jen prvních 5-10. Je to asi stejné, jako na kašel si brát ibalgin. Kašel časem přejde, možná tomu pomůže trochu i ten ibalgin, ale primárně to není jeho účinek.