RŮŽE ŠÍPKOVÁ

"Na sedmém lánu, u sedmé sýpky, svítil jak svíce růžový keř." (Jak se budí princezny)

Šípková růže (Rosa canina L.; růže psí), někdy nazývaná také jako psí růže (doslovný překlad latinského názvu), růžička planá či polní (vyrůstá na remízcích a okrajích polí), či merhelec, je pokladem naší přírody.

Ve volné přírodě roste velké množství křovitých a zplanělých růží. Navíc se tyto plané růže mohou mezi sebou různě křížit, takže nelze úplně dát rovnítko mezi planou růži a růži šípkovou (Rosa canina). Nicméně pro léčebné využití to není tak důležité.

Růže obecně poskytují dvě drogy - květ (rosae flos) a plod (rosae fructus/cynosbati fructus). Zatímco květy sbíráme spíše z pěstovaných kultivarů a druhů (růže stolistá - Rosa centifolia; růže galská - Rosa gallica), plod upřednostňujeme spíše z planých druhů (právě růže šípková a spol), které se v lidové medicíně obecně označují jako šípek.

OMAMNÁ VŮNĚ RŮŽÍ

Květová droga je ceněná a často i šlechtěná pro svoji silici (geraniol, citronelol, fenylethylalkohol, nerol a vonné estery), která našla uplatnění hlavně v kosmetice a parfumerii. Silice působí navíc antisepticky, antibakteriálně a dezinfekčně, takže se dá použít k různým lokálně aplikovaným lékovým formám (mastičky, krémy, oleje), pro ošetření ran. Kromě toho je květová droga bohatá na třísloviny, flavonoidy a anthokyany, díky čemuž se jednak hodí zevně k hojení ranek, vnitřně pak působí mírně diureticky a antibakteriálně (hlavně ve střevech), kdy dokáže napomoci od vyčerpávajících průjmů.

Historicky byl velmi oblíbený olejový macerát květů, který se stal součástí mnoha přípravků, například na horečku, nebo na podporu hojení ran.  V dnešní terapii se květ růže používá ve směsí na léčbu zánětlivých onemocnění ústní sliznice a dásní, nebo čistě pro zlepšení organoleptických vlastností směsi. Z praktického hlediska je dobré si ozkoušet, jaké množství růže vám vyhovuje, jelikož jde o značně aromatickou složku, tak ať nepřebije ty ostatní. Macerát z růžových plátků je dobrý i jako oplach pokožky.

Růžový květ se mi osvědčilo kombinovat s listem maliníku, a to jako směs pro nastávající maminky před porodem. Maliník tonizuje dělohu a růže pomáhá s hojením a zároveň i příjemně voní, což může navodit klid a pocit čistoty.

ZÁSOBÁRNA VITAMÍNU C

Plod růží, který je lidově označován jako šípek, je ve skutečnosti nepravým plodem, ve kterém se poté samotné plody nachází. Šípky v sobě obsahují flavonoidy, karotenoidy, vitamíny B1, B2, K, E (E je hlavně v nažkách), vitamín C (v čerstvém 0,5-1,5 %, ve 100 g nalezneme až 1,5 g kyseliny askorbové, sušením a zpracováním klesá). 

Šípky jsou ceněným zdrojem vitamínu C, který v organismu hraje důležitou roli - je důležitý pro syntézu hydroxylysinu a hydroxyprolinu (základ pro syntézu a zesíťování kolagenu), podporuje vstřebávání železa, stimuluje tvorbu leukocytů, vývoj kostí, chrupavek a zubů, jeho nedostatek vede k povolení a krvácení dásní a k vypadávání zubů. Doporučená denní dávka je nějakých 90-100 mg (tedy cca 10 g šípků v čerstvém stavu).

Problém s vitamínem C je však jeho nestálost. Proto sušíme šípky ideálně v celku a v teplotách kolem 50 °C. Ani jej dlouho neskladujeme. Veškeré mělnění, drcení a styk s neošetřeným železem vede k degradaci kyseliny askorbové a tedy klesá i antioxidační aktivita vitamínu C. Při přípravě dáváme tedy přednost nadrcení šípků těsně před přípravou nálevu, zaléváme jej vodou do 80°C, nad tuto teplotu jsou výrazné ztráty v množství C. Šípky nikdy nevaříme v odvaru. Jsou-li potřeba v kombinaci, která vyžaduje var, přidáváme je do zchladlého odvaru a louhujeme.

Pro zachování vitamínu C je i stěžejní sběr plodů. Nejlepší jsou sytě červená souplodí, která ještě neprošla mrazem. Právě přemrzlé a změklé šípky jsou vhodné spíše pro zavařeniny a marmelády, mnoho vitamínu už nemají, ale díky mrazu dochází k uvolnění sacharidů.

Šípky díky množství vitamínu C a díky flavonoidům dodávají pevnost a pružnost cévám, hlavně vlásečnicím. Vitamín C je dáván do souvislosti s imunitním systémem, ačkoliv v posledních letech se tato souvislost zpochybňuje. Nejdůležitější je vliv na tvorbu leukocytů. Z tohoto důvodu se často doporučuje při nachlazení, horečkách, kašli a virózách. Bylo navíc zjištěno, že prášek z celých šípků (v dávce 4 g) může mít obdobné účinky jako brufen, tedy nesteroidní analgetikum.

Šípek rovněž působí mírně močopudně, může tedy pomoci při mírných otocích, je ale dobré jej dát do směsi se silnějšími bylinkami. Samostatně se však dá považovat za mírný povzbudivý prostředek pro ledviny.

Já osobně je rád přidávám do směsí pro těhotné ženy, jelikož je zdrojem vitamínů a zároveň podporuje vstřebávání železa. Jde tedy krásně dohromady s kopřivou, která je zase bohatým zdrojem minerálů (i železa).

Šípky jsou skvělým prostředkem pro srdce, ideálně v kombinaci s lípou, hlohem a trochou medu. Šípkový čaj s trochou lípy je pro mě osobně silným pojítkem na dětství. kdy jsem tento čajík popíjel právě v podzimních časech.

ZDROJE:

Spilková, Jiřina a kolektiv, Farmakognozie, Karolinum, 2016

Mayer, Johannes Gottfried; Uehleke, Bernhard; Saum, Kilian, Bylinky z klášterní lékárny, Knižní klub, 2010

Jan Jurka jako Triticum, Femme occulte - zima 2024, kap. Plamen v hlavě