Co je keltská medicína

V rámci blogu bych se rád věnoval v několika článcích keltské medicíně. Nicméně, než se začneme nořit hlouběji do léčivých vod Dian-céchta, hodilo by se seznámit čtenáře s tím, co vlastně ta keltská medicína je a v čem nám může být nápomocná v bylinkářské praxi. V navazujících příspěvcích se pak zaměříme na informace, které skutečně víme o keltské medicíně a na základní myšlenky a koncepty.

Pod slovo "keltská" se dneska schová mnohé. Díky tomu je spojení "keltská medicína" skvělým zastřešujícím termínem pro různorodé praxe. V základu se dá keltská medicína rozdělit podle dvou kritérií:

1. Historičnost
2. Forma praxe / užitá medicína

Bude-li řeč o historičnosti keltské medicíny, v zásadě to můžeme rozdělit na tři až čtyři období:

1. Pohanské - bavíme se zde o dávných keltských kmenech z doby železné, přesněji o medicíně, která byla provozována nejspíše druidy. Můžeme to brát jako původní keltskou medicínu
2. Folklórní/lidová/ostrovní - jedná se o lidovou medicínu provozovanou na Britských ostrovech, které jsou osídleny keltskými národy (Irsko, Skotsko, Wales, ostrov Man, Cornwall, potažmo Bretaň na kontinentu). Tradiční přístupy těchto keltských národů mohou v sobě nést střípky historické/původní medicíny a zároveň v sobě uchovávají lidské poznatky pozdější doby a moudrost keltských národů.
3. Obrozenecká - ve snaze najít vlastní národní identitu se obrozenci z řad keltských národů snažili dohledat velmi staré informace. Někdy se však našli i tací, co fabulovali, tvořili vlastní tradici, kterou vydávali za pravou a pravdivou, čímž se do oběhu dostaly další informace, které nemusí pramenit z lidových a ani historických pramenů. Jako příklad můžeme uvést práci Iola Morganwga, který ve svém díle Barddas uvádí třeba několik verzí elementárního složení lidského těla, či popisuje stěhování duší.

1. Novodobá - tyto obrozenecké informace se pak spojily s mnohými duchovními naukami, díky čemuž vznikly nové přístupy, které jsou často více spirituální, než původní postupy. Jako krásný příklad můžeme uvést cvičení wydda, které má být dávnou druidskou technikou a keltskou verzí jógy. Stejně tak používání oghamových symbolů, moderních pohanských rituálů, energetické léčení a další metody spojené s moderním čarodějnictvím, new age, wiccou, moderním druidstvím. Tyto praktiky nejsou neúčinné, z historického hlediska jsou nejmladší a jejich největším škraloupem bývá snaha jejich tvůrců vybájit dávné druidské kořeny.

Z hlediska podané medicíny či formy léčby se můžeme opět bavit o několika podobách:

1. Bylinná léčba - používání rostlin a úpravy jídelníčku jsou součástí snad každé domorodé léčebné praxe, jelikož je to nejsnáze dostupná a na prostředky nenáročná medicína. Má svoje limity, nicméně každý se může naučit používat bylinky alespoň v základním systému (máta na žaludek atd.).
2. Chirurgie - ať už jde o Egypt, Indii, nebo právě Kelty, velmi pravděpodobně všechny národy ovládaly určitou formu chirurgické léčby. Alespoň tomu nasvědčují nálezy nejrůznějších lékařských nástrojů, které mohly sloužit k provádění operací.
3. Magie/duchovní medicína - jelikož bylo duchovno silně provázáno s každodenním životem, mělo svoji roli i v medicíně. Ať už jde o zaříkání rostlin, rituální sběr bylin, drobné léčebné rituály, nebo obyčejnou léčebnou modlitbu, tyto duchovní postupy dávají keltské medicíně další rozměr a působí na jiné rovině, než fyzický lék.
4. Vyrovnávací - sem můžeme zařadit částečně duchovní medicínu, která má za úkol zharmonizovat tok životní energie v těle, aby člověk dobře prospíval. Stejně tak sem ale spadá chirurgická praxe v podobě pouštění žilou, nebo podávání rostlinných přípravků pro vyrovnání tělních šťáv. Ano i teorie čtyř tělesných šťáv je součástí keltské medicíny (více o tom v následujících příspěvcích).

Z tohoto již dostáváme jasnější představu, co je vlastně ta keltská medicína. Stručně by se to dalo shrnout jako: medicína provozovaná v různých podobách Kelty, keltskými národy a současnými hledači keltské tradice. Jinými slovy je to vše, co je aspoň trochu líznuté Kelty a keltskou spiritualitou.

Možná jste díky tomu teď nabyli dojmu, že jde o další ezošarlatánský směr, který má za cíl prodal za těžké peníze čistou vodu jako všelék na nejrůznější neduhy, které ani konvenční západní medicína nedokáže léčit. A vskutku tomu může být tak, neboť jako ve všem, i zde záleží na lidech. Já osobně takto ke keltské medicíně ale nepřistupuji.

Osobně totiž v tradičních a historických přístupech k léčení člověka hledám spíše inspiraci. Mým cílem je najít systém, který mi dokáže pomoci na mé cestě pomáhání druhým. 

Tyto tradiční a z dnešního pohledu již nepřesné a zastaralé koncepty, které jsou pro nás spíše zajímavým filozofickým modelem, mají rozhodně hodně nevýhod, které pramení primárně z nedostatku možností měřit a analyzovat pomocí dnešního vybavení. O receptorech se v nich nedočtete. Popis krevního oběhu je rovněž poměrně mladou záležitostí. Černá žluč je fajn, ale v těle ji nenajdeme. Když podrobíme tyto tradiční přístupy současným znalostem lidského těla, zjistíme, že jsou to vlastně touto optikou jasné nesmysly.

ALE mají rozhodně svůj význam, který pramení z jejich přednosti a vzniku - všechny tyto přístupy jsou postavené na pozorování jedince a následné interpretace pozorovaní v nějakou teorii, která pomohla léčiteli/doktoru vyřešit problémy pacienta. V základu jsou všechny tyto léčebné metody postavené na individuálním zkoumání problémů pacienta, nikoliv na hledání univerzálně použitelného léku. Ano, v základu jitrocel pomůže naprosté většině při kašli díky svým obsahovým látkám, ale ne každému bude sedět dokonale.

Co si z keltských pramenů můžeme převzít do dneška je právě tento holistický přístup, který může naši praxi posunout dál. Nejdůležitější ale je, přestat koukat na tyto systémy optikou moderní medicíny. Černá žluč v těle možná není, ale onen princip pozorován je. Stejně tak tři kotle v lidském těle fyzicky nejsou, ale ona myšlenka a onen energetický princip můžeme najít a zapojit do praxe. Tradiční přístupy nás učí hledět nejen na hmotné a přítomné, ale i na "duchovní" a další vlivy a jevy, které uvádí tělo do nerovnováhy.

Znamená to, že moderní medicína je bezcenná? TO ROZHODNĚ NE. Díky veškerému bádání, které proběhlo, probíhá a probíhat bude, zjišťujeme stále nové a nové věci o nás samotných a o látkách, které našemu tělu mohou pomoci či uškodit. Cesta je vždy ve spojování znalostí, neboť nám to pomáhá lépe vidět celý systém. Konvenční medicína/biologie přináší poznatky o fyzičnu, které lze definovat a změřit. Tradiční a duchovní přístupy k tomu doplňují osobní a duchovní rovinu, která též pomáhá k nastolení rovnováhy v těle.